Vážení, milí přátelé!

Už je tomu drahný pátek, co naposledy vyšel Váš oblíbený plátek (trochu parafráze na texty Větráků) a proto jako bych viděl, jak se Vám nyní v oku zaleskly slzy radosti a předseda si skočil pro dostatečnou zásobu toaletního papíru. Naše stávkování nebudu příliš rozebírat, jenom Vám sdělím, že všichni redaktoři jsou tak líní, že to téměř hraničí se smrtí.

Většinou ve svých článcích píšeme, jak jsme rádi, že se rozpadla ta a ta skupina, ale jak dobře víte, ve skrytu duše nás to mrzí a ztěží dokážeme potlačit pláč. To se týká i skupin Vabank Unit a Druhá tráva. Takže, příjemnou cestu do hrobu a už se těšíme na nové sestavy.

Nebudu Vás unavovat dlouhými úvody a přeji Vám hezké čtení.

Kdo si kdysi oblíbil dětskou, estrádní skupinu Lojzíci, může plesat radostí, neboť BG scéna opět ožila jejich veselými, Disneyovskými obličeji. Pavel Handlík se svým bratrem Katkou Šléglovou totiž založil nedávno další muzikální tlupu – Shade of Blue (ó, jak americké..). Nechali jsme se nalákat a pojali onehdá jejich vystoupení v CI-5, coby povinný koncert pro celou naší redakci.

Při spatření skoro nahaté Katky Šléglové (měla jenom kulicha)…(na hlavě!) se Veselý Filištín okamžitě ztopořil a omdlel, po třetí skladbě byl Přátelský Sršáň odvezen záchrankou, se zauzlovanými střevy a zbytek našich kolegů novinářů musel posléze kmitat na pohotovost s dosti krutou vyrážkou. Zůstal jsem pouze já a snad jen díky mé nedoslýchavosti, šerosleposti a lascivní povaze, jsem zbytek tak nějak překlepal. Tato partička má převelice prapodivný repertoár, poměrně slušně podané tradiční skladby totiž střídá s hnojem, jako jsou Střevíčky ze zlata, Růže z papíru, Skákal Pec a Pes nám spadla. Kateřina pak převelice málo věrohodně napodobuje hru na jakousi prapodivnou mandolínu a Pavolko se opět šklebí, jako kdyby ho někdo zezadu načínal. Jedinou světlou stránkou této kumpanie je pak snad jen účast Ilji Heraina, starého to vypečeného BG barda, který zde snad i poprvé v životě zpívá a to, dle mého, s větším nábojem, nežli jejich hanbatá konzervatoristka.

Kdo z Vás nešťastníků loňského roku navštívil Jamboree v Kopidlně, měl tu nádhernou možnost si zakoupiti Bluegrassový kalendář na příští rok. Nebojte, tentokrát se nejedná o zmatený bulletin vietnamského novináře Martina Proška, ale o opravdový kalendář na rok 2001, vydaný jakousi paní Ivanou Malíkovou. Nu což, není to špatný nápad, řekl jsem si a zakoupil. Jenže „ouha“!! Po prolistování jsem zjistil, že se vlastně jedná o autentické záběry mimozemšťanů, kteří asi přistáli v Muzeu hudebních nástrojů, jinak se totiž tato přehlídka šišatých hlav nazvat snad ani nedá. Osoba Malíková, posedlá zřejmě svojí graficky zmatenou představou, se totiž pokusila fotky kapel narvat do nehezkého a rozmazaného obrázku banjového těla a tak skoro všechny kapely vypadají jako při rychlé jízdě na kolotoči. Výjimkou jsou pak jen BG Cwrkot, jejichž foto zprznil grafik namísto „Rybím okem“ jen nehezkými hvězdami v sytě modrém poli (asi jako Amerika..) a Modrotisk, s jehož fotem si nikdo nepohrál a dopadl tudíž nejlépe (přesto banjista vypadá jako pytel v průvanu). Móc pěknou fotku má Reliéf, který se nechal vyfotit zřejmě ve strašnickém krematoriu vleže, připraven k žehu, což jistě mnohé oko potěší. Nejhůře však dopadl Monogram, jehož fotku ztenčili natolik, že ze Zdeňka Jahody (kterého je jinak pěknej kousek..) jsou k rozeznání jenom uši, ještě kousek a je naruby. Fotografie jsou pak doplněny krátkými zprávičkami o kapelách a případně o jejich slavných vzorech, což by bylo samozřejmě naprosto v pořádku, nebýt tolika hrubek a nesrovnalostí (které byly vždy vyčítány našemu plátku). Takhle se pouze dozvíme, že jsme všichni Jkamarádi, i banjista „Tadas“, že Poutníci hrají Bluegrass (chacháá..) a že všichni máme rádi Blue Highwax, Lou Rieda a jakéhosi LF a ES z Naschwillu. No to teda nazdar hodiny!!

Po dlouhé době, z nudy snad, či z rozmaru pouhého, začetl jsem se, do časopisu Folk & Country (mezi BG-many zvaný Folk & Folk), jenž omylem, jakýmsi podivným, do rukou dostal se mi a tak mne ohromil, že hnedle čísla dvě jsem přelouskal. Již to ale na lačný žaludek nikdy neudělám, neboť se mi udělalo tak hloupě, že jsem tři dny nemohl navštíviti zaměstnání, kvůli zkažené hlavě. Desáté číslo, s fotkou Greenhornů na titulní straně, kde Ilja Herain vypadá, jak kdyby ležel dva týdny pod vodou, vám nabídne rozhovor s touto nechutnou tlupou, tedy především se samotným Vyčítalem Jendou a s jistou blíže neurčitelnou hmotou, jménem Kocman (vizuelně něco mezi Presleyho tchyní a tučným labradorem). Kromě rádoby profesionálních plků se dozvíme, že Honzík již nemůže hráti na kytaru, neboť má něco se šlachami na ruce (to my víme již 30 let, Jendo!) a bude tudíž jen zpívat (POMÓÓÓC!!!) i když má snad všechny vady řeči, které existují. No, možná by to Jeníku chtělo k tomu chroptění nějaké varietní či taneční prvky. Dále se junáci stihli pochlubit svými novými členy. Je to jakýsi bubeník Šváb, prý rocker (chi, chi, to je každej..) a známý to houslista Mirek Roček, který ve své vizitce tak ňák neuvedl, že hrál i s Vabank Unitem. Asi se za to stydí, to se nedivím! Zato však přiznal Katalog a Fešáky, na což může být opravdu hrdý, checheche..! Zde bude prý hráti na mandolínu, což bude asi vážně výborné. Z dalšího, dvanáctého čísla F&C, se na vás vesele zubí jistá Š.Rezková, kterážto jest krásným důkazem toho, kterak se dá několik let s jednou písničkou a otvorem na správném místě, neustále vyhrávat Country hitparáda. V obsahu pak naleznete rozhovory s takovými Country osobnostmi jako je, kromě J.Šlitra a B.Flecka, pan Lukáš Krásný, který vtipně a moudře, přiměřeně inteligenci a věku svému, na dotazy redakce odpovídá. Nu což, banjistovi, který nepozná Bélu Flecka od Druhé trávy, či Fragmentu, vesměs nic jiného než být vtipný nezbývá.

Nedávno jsem v televizi zhlédl vrcholně plytkou podívanou – Poutníci řádili na ranči Bolka Polívky. Sám bych této sešlosti dal podtitul “Jak se nejlépe znemožnit na veřejnosti”. Pola chrčel jako astmatická cirkulárka, Kalina hobloval dvanáctku jako na trampu a Hulám nám za pomoci kytary předvedl, jak vyhnat krysy z baráku. To vše za zvukového doprovodu podivných folkovo-dechovkovo-bulharských písní, patrně z vlastní dílny. Při svých brumlavých vokálech, které vypadají jako ruch v továrně, se zřejmě snažili působit na podprahová vnímání posluchačů. U mě jim to vyšlo dokonale – intuitivně jsem vypnul televizi. Na závěr bych chtěl říci, že Předseda s Mácou asi musejí trpět nějakou temnou úchylkou, kterou si ukájejí hraním v této brněnské osadě, jinak si jejich setrvávání v této podprůměrné nebluegrassové tlupě nedokážu vysvětlit. Maybe money!

Posledně jsme si vyjmenovali několik plantážníků, kteří své prohnilé muzikantské duše prodávají za mrzký peníz, na folkové a countryové účely a dnes budeme pokračovat, neboť těchto Jidášů se mezi námi nachází nemálo.

Například takový mandolínista Milan Marek (Vabank Unit), známý to gigolo. Toho i s jeho fňuknou můžete slyšet v takových společnostech, až se dech tají (divné, že mu to Mikuláš dovolí…). Taxmeni, Fešáci, Jenda Vyčítal and Greenhorns, Tomáš Linka and Hybrid Boys, atd.,atd. Největším pochutnáním je pak jeho spolupráce s takovým hudebním “Ejakulátem”, jako je Hana Horecká a Nové Lentilky, či Pytlíkovy Schovanky, nebo jak se, hernajs, ty zrůdy jmenujou! Nutno však na jeho obranu dodat, že né všechny jeho angažmá jsou až tak ohavné a nestravitelné, například Lenka Filipová je tvor, se kterým by jistě rád spolupracoval mnohý z nás.

Dalším elementem je Marek “Špek” Dráb. Po svých tuleních, baletních výkonech v kántry-muzikálu “Benzín a mejkap” ho zřejmě posedl rarach a jal se probíjet světem coby countryový zpěvák. Natočil totiž s jemu kdysi velmi blízkou osobou ze skupiny Schovanky (Nebojte, né s banjistkou!), Šárkou Janouškovou, duet. Pročpak né, že? Duety jsou dnes populární, například: Černoch/Dvorský, Gott/Bílá, Zich/Bobek, Nedvěd/Maršálková, Mikuláš/Mikuláš, Brandejs/Internet, ale promiňte, ten poslední sem nepatří, to je spíš sousto pro Nej-Report.

Další ohavnou a krutou mordou je pak migrace elektronického kytaristy Tomáše Tichého, do českého country, po boku již lehce uhnívajícího Country-mana, největšího dlužníka a švindlíře, Medarda Konopíka, ale o tom již zmínka padla, takže nezbývá, než vše zpovzdálí sledovat a informovat Vás příště.

Tak nám “Timur se svojí partou” (P.B.B.) nadělil zase nové cédéčko !

Jsme samozřejmě rádi, že ho k nám do redakce poslal zrovna Petr Brandejs, neboť z toho usuzujeme, že jeho zloba již vyprchala a že konečně pochopil naše čisté, upřímné a návistné úmysly, vždyť jsme přece, cákryš, jedna velká parta ! Petr přiložil i prosbu o určitou recenzi a její zveřejnění, jeho slovy : “Ha nemažte sa so mnóó, klucí..”, tak to my se tedy, předsedo, s tebóó móc mazat nebudeme. V prvé řadě musím pochválit obal. Moc pěkný a to bez legrace, jen je třeba míti zrak v naprostém pořádku, aby jste si uvědomili, že ten nahnědlý flek uprostřed není od čokolády, ani od lidského exkrementu, ale že je to poměrně hezké foto kapely. Hůře vidící Petr Vacek, prý díky své čistotnosti na všech svých obalech prodřel utěrkou díru. Smutnější situace ovšem nastává, po vložení CD do mechaniky (čti:” mikiéniky ”) a spuštění stroje (čti:” stroje ”). Nevím zda chlapci pospíchali domů na televizi, či pořádně si užít na Matějskou pouť, ale nahrávka se mi zdá tak nějak odfláknutá. Na celkovém zvuku je potom znát, že chlapci opět chtěli zkusit neprobádanou uličku. Díky strýci kytaristy Pluchy, který je zaměstnán na pražském Hlavním nádraží jako posunovač, natočili totiž celé CD za jízdy ve vlaku. Bylo to přesně: “v zavazadlovém prostoru vlaku ZD-419, ve třetím vagóně č.1368 a to mezi Prahou a Chebem”. Zpestřením celého “Železničního díla” je potom (kromě všudypřítomného zvuku pražců, píšťalky, klokotu páry a cvakání semaforů) zařazení zpívajícího průvodčího Petra Vacka, který trpěl zřejmě v tu dobu těžkou kolikou hltanu a tak některé skladby zpívá v naprosto jiné tónině, nežli jsou hrány. K instrumentálním výkonům vesměs výhrady nemám, jen je z nich až moc cítit poutníkovská nálada a strojovost, což asi nebude v bluegrassu to nejlepší (nejsem já trochu zaujatý?).

Co tedy ještě dodat ? Snad jen, že se tento výtvor dá velmi lehce přirovnat k toliko kritizované nahrávce Brigády Petra Žižky a jeho zvláštní školy – Fireball, která je naprosto stejně strašidelná , ale alespoň v ní nehrajou naši (prý) nejlepší muzikanti.

Potkáte-li na festivalech podivuhodnou osobu, žmoulající jakýsi extravagantní hudební nástroj, nelekejte se! Jedná se o zhrzeného mandolinového génia – Mirka Pátka a jeho na zakázku vyrobenou dobromandolínu. Toto individum, se již kdysi nechvalně proslavilo svým sborníkem mandolínových akordů, jež na něj omylem vyplivl jeho bluegrassový počítač a na které by jste potřebovali několik rukou, nohou, ale také několik nástrojů navíc. Po létech exilu se tento vynálezce opět objevil na Banjo Jamboree a motaje se po parkovišti a přilehlých prostorách, oblažoval kolemprocházející muzikanty svým novým vynálezem – kapodastry na mandolínu. Jaká nádhera! Stačí na nástroj navléknout asi tak 8 podivně pokroucených drátěných hlavolamů a zahrajete, dle jeho slov, úplně všechno. Na tuto hru vlastně ani nemusíte vlastnit levou ruku, stačí zuby nasadit na celé toto železářství a akordy vymačkávat nosem, či jazykem. Hůř se potom ale zpívá. Tento převratný skvost upoutal i samotného Eduarda Krištůfka, který ho pochválil slovy, cituji: ” Hmm..”, a odešel. Dnes tedy onen BG – Einstein pobíhá po českých lukách a hraje na již výše zmiňovanou dobromandolínu, značky Holoubek. Nástroj je to vážně pěkný, vypadá jako kříženec obřího hlemýždě s včelím hnízdem. Namísto krásného tónu, pak leze ven pouze vlažný vzduch, což ale také není k zahození, zvláště pak pro plantážníky, trpící artritidou a častým nachlazením horních cest dýchacích a tak, jak jsme slyšeli, se tyto nástroje budou prodávat snad jen v lékárnách a na předpis, což mistr Holoubek zřejmě původně vůbec neplánoval.

A máme tu čerstvé veletoče na naší BG scéně. Po dlouhé a vleklé nemoci nám konečně zesnula skupina Vabank Unit, ale to bych začínal od konce. Celé to spustila osada COP, kde Míša Leicht dokonale vyprudil Nowaka a Röhricha a oba výtečníci podali demisi s odůvodněním, že na vybití nejnižších choutek jim stačí Semtex. Tím Míša elegantně zabil dvě mouchy jednou ranou. Jednak mohl rozpustit Forehand (nemusí se už s chlapci dělit – na výchovné koncerty stačí sám) a zároveň rozehnal revoltující opozici. Vzniklou díru zaplácnul zombíkem Fíkem a na vějičku snadných zisků se chytil zkrachovalý lakýrník Martin Fridrich. Tím se obloukem dostáváme ke skonu Vabanku. Chlapci si poslední dobou beztak příliš nezahráli (na urážky zvukařů a pořadatelů není nikdo zvědavý) a o zbytek pravověrného bluegrassového publika se připravili používáním elektrické kytary. Pikantní bylo, že se o tomto draftu vědělo v kuloárech dřív, než to Martin slavnostně Vabankům ohlásil (takticky – před vystoupením). Mareček podlehl letargii a odstranil si z nočního stolku fotografii Tonyho Rice, Jarda Teska se konečně nebude muset nic nového učit a plantážník Marek se vetřel do přízně Fragmentů, když zjistil, že pojedou do Ameriky. Takže to vlastně všechno dobře dopadlo. Jen pro pořádek si to zrekapitulujme: kašpárci odešli do cirkusu, hybernovaný Fík obživl, Fridrich splatí dluhy, Leicht je zase nejlepší, když zakázal Vopavovi zpívat (snad pro jeho ukrajinskou minulost), Marek nosí banjo Kotasovi a zbytek Vabanku si užívá zaslouženou dovolenou – nic lepšího jsme si nemohli přát.

Amerikanismus k nám pronikl opravdu dokonale. Vyhlašují se ceny nejlepších banjistů, mandolinistů, tahačkářů, atakdále. U nejmenovaného (on by se zlobil) funkcionáře v chlívku vznikla síň slávy Bluegrassu a na pódiu Kopidlnského festivalu si už několik let za sebou vždycky pobrečí oceněný předseda. Skoro jako v „Hulywoodu“. Anebo si stačí přečíst na jakémkoliv Cé Dé komu všemu se dneska musí za jeho vydání děkovat. Každá skupina samozřejmě vyjmenuje své sponzory a pak to jede! Mamince, tatínkovi, druhému tatínkovi, oboum tatínkům a strejdovi, psu Azoru a všem jeho blechám, oblíbenému kaktusu, BG asociaci za to že je, Silence za to že nás tenkrát neudala a samozřejmě předsedovi za to, jak s každým vyjde, kazetu s Monroem z Ameriky pustí a tak ňák bratrsky se všemi poklábosí. Ve skupině „Flok“ chlapci děkují už i svým dívkám, jako například Pipi Malina, jehož dívce děkoval snad již každý muzikant na každé desce, která u nás vyšla a tudíž zřejmě drží rekord. Tento páreček nás samozřejmě neustále zajímá a tak bychom jen uvítali nějaké informace o tom, kterak Pipina Malina nejel do USA se svým bratrem a skupinou Fragment, protože se musí věnovat Fifteen Fingers a domácím pracem. Že by snad podlehl psychickému nátlaku a musel dodržet zákaz této rozverné squaw? Pište prosím a přehánějte!

Na koncertě Fifteen Fingers, v klubu CI-5, jsme se opět sešli s Mílou Peterkou a natočili krátké intervium.

TRHAČ: Mílo, čtenáře Radka Šmíru z Nebřezí u Dýňovic zajímá, proč jsi vlastně odešel z vedení Asociace ! Prý to bylo kvůli nějaké krádeži?

MÍLA P.: To je pravda! Na schůzi redakční rady! Měl jsem na stole položenou housku se salámem, zabalenou v modrým ubrousku a když jsem se vrátil ze záchodu, byla fuč. Ptal jsem se po ní, ale Brandejs a Drbohlav mi nebyli schopný odpovědět, protože měli plný huby. Drbohlavovi ještě vykukoval kus ubrousku z porostu a Petr Brandejs měl v nose drobek. Potom se mi ještě v šatně ztratili cvičky i s pytlíkem a to už na mě bylo moc. Podobný cvičky teď nosí Silence, tak si myslím, že mi je tenkrát lohla vona. Vlastně jsou to určitě ony, poznám je podle podpisu Tonyho Trishky na patě.

TRHAČ: Je tohle možný? Jeden by řek, že si vydělala za minulýho režimu udáváním dost peněz a ona teď krade cvičky. S tou houskou jsi mě nepřekvapil, to bych od Ivoše tak asi čekal. Ale Petr? Myslíš, že ten jeho drobek byl z tvojí housky? Neměl ho tam už předtím?

MÍLA P.: Určitě ne! Ale otočme list, sbíhaj se mi sliny.

TRHAČ: Na Petra, nebo na ten jeho drobek?

MÍLA P.: Nech toho, je mi zle!

TRHAČ: Dobře. Paní Jiřina Horná ze Šumperka se ptá, zda-li nevydáš nějakou Bluegrassovou školu.

MÍLA P.: No jo, to je teďka populární! Každej vydává školu! Linka, Brandejs, Šrumahulán, nebo jak se ten chvost jmenuje a podobně. Ještě chybí, aby vydala školu ta Štěpánková napůl s Mitterregerovou, to by mohlo bejt príma erotický počtení. Co se mě ale docela líbí, je to dílko od Marko Čermáka, ten si alespoň na nic nehraje a spoustě trampům se to jistě hodí, dyk jsme podle toho začínali všichni! Já bych se nechtěl sám od sebe zařazovat mezi nějakou bluegrassovou elitu, možná kdyby mě někdo oslovil, to jó, ale tyhlety samozvaný chytráky, který všem vnucujou svoje školy i když jsou plný bludů a chyb, já v ážně nesnáším. Myslím, že by úplně stačilo vydat Skruggse, Monroa a třeba Barrenberga v češtině a nemachrovat s něčím, co jsem se stejně naučil od nich. Určitě se nebudu v 41 letech učit od Brandejse, kterej nám toho, nepočítám-li jeho slavnou tahačku, zatím moc nepředved.

TRHAČ: Říká se, že hrál v Americe s Monroem!

MÍLA P.: No jó, to je taky jediný, s čím se může chlubit a on toho taky řádně využívá. Má ten koncert nahranej na videu a pouští ho pořád dokola na BG dílnách, aby mladý viděli. To, že je to natáčený v muzeu voskovejch figurín už ale nikomu neříká. Ta Monroova figurína je ale pohyblivá a vypadá vážně jako by to byl on a živej, takže mu na to spousta lidí skočila, přitom je podle zvuku poměrně poznat, že Petrovo banjo je z vosku.

TRHAČ: No vidíš, já patřím taky k nachytanejm! Učil mě na banjo, na BG dílně.

MÍLA P.: A co ses od něj naučil?

TRHAČ: Nadávat na Copáky.

MÍLA P.: Hmm, no tak to je přesný, to von umí.

TRHAČ: Ale přesně o tom je další otázka! Jindra Makovec ze Sedlčan se ptá: proč “Brandejsova klika” a Brňáci nadávaj na dílnách na plzeňskou skupinu COP?

MÍLA P.: Chápu proč na ně teď nadávaj Vabanci, ale proč ostatní, to vážně nevím. Snad proto, že mají úspěch, nebo že ten bluegrass hrajou tak ňák po svým. Jasný je, že by si ty kecy všichni měli odpustit. Každej má právo hrát jak chce a neřídit se podle Náchodskejch a Brněnsko-Valnoho-Bredfeldovejch stanov. Kdo řekne začátečníkovi, že Copáci hrajou blbě, je u mě kretén. Mně osobně se Cop docela líbí. Dobře zpívaj, hrajou, je s nima sranda a jsou živí, né chcíplí jako Fifty Fingers s tím umělohmotným Pipi Malinou, nebo Log se svejma alkoholicky oteklejma hlavama. A jestli snad někomu vadí, že je Vopava původně ženská, předělaná na chlapa, tak je vůl. Cop v tom ale není sám, na dílnách se pravidelně meje prdel všem, kdo tam nehraje, nebo neučí, i Reliéfu, Sekci nebo Dropsu. To všechno proto, že si dovolili hrát podle svých představ a nebýt organizováni nějakou mafiánskou asociací!

TRHAČ: To byla vyčerpávající odpověď. S tím Vopavou je to pravda, Mílo? Jako to, že je původně ženská?

MÍLA P.: No jasně! A není v týhle muzice sám! Bureš je prej dítě předělaný na Bureše!

TRHAČ: Hmm, to mi je ňáký divný. Radši to už skončíme, začínáš se moc rozjíždět. Tak Ti zase moc a moc děkujeme Mílo a někde na akcích nashledanou!

Doplňte správnou odpověď

Vlajka vzhůru letí ……….
a) jak když do ní střelí
b) nesu maso k mletí
c) prsty modraj snětí
d) k radosti svých dětí

Indián už chudák dávno nežije ……….
a) cákryš mordyjé
b) zákon prérie
c) lalalá hyjé
d) Mayer nepije

Střemhlav do propasti ……….
a) blejou dva ochlasti
b) b) močej pederasti
c) c) padá proud
d) padá hroud

Sil už málo mám ……….
a) tak nechte mne plout
b) tak nechte můj oud
c) Brandejs je bloud
d) Brandejs je scout

Chlapci z Rikatáda ……….
a) ženou svoje stáda
b) ženou tvoje stáda
c) žerou naše stáda
d) maj asocku ráda

Řeka hučí ……….
a) Bureš mručí
b) Kalina bručí
c) v klínu rozervaných skal
d) v klíně topoří se sval

Řekni štiko modrošedá ……….
a) proč voda mi pokoj nedá?
b) proč Zbyňďovi žádná nedá?
c) Podkalský je nezbedá!
d) proč je Brandejs předsedá?