Vaření přátelé,

festivalová sezóna se valem blíží, jarní únava a alkohol zmáhá podvyživené mozečky našich bluegrassových celebrit a proto je zase o čem psát. Redakce Trhače se tentokrát vypjala k nevídanému výkonu a „redaktoři“ vypotili poměrně rozsáhlé dílko, které Vám budiž odměnou za nezměrné čekání na toto číslo. Tu a tam se stalo, že se téma příspěvků kryje, ale rozdílný způsob zpracování to snad ospravedlní.

V knize návštěv nám vyčítáte malou literární potenci, ale na naši výzvu externí spolupráce takřka nikdo nereagoval. Je to stará, známá písnička, každý chce být pouze baven a tvrdá práce (jako v našem případě) Vám nevoní. Anonymním přispěvatelem Trhače se však může stát kdokoli, stačí si pouze vymyslet přezdívku, založit si e-mail, něco napsat a poslat nám to na adresu trhac@hotmail.com. No nic, dosti truchlozpěvu a vzhůru do čtení.

Jak už to tak v životě bývá, láska si nevybírá. Tu postihne toho, tu onoho, nejkrásnější love story poslední doby však zažívá jeden česko-holandský páreček. Dennis Schut, (bývalý ředitel festivalu EWOB, toho jenž tak nechvalně dopadl v Kolíně a který se teď snaží hrstka bláhovců obnovit i přes jeho dost pošramocenou pověst..) se nám prý ve svém poměrně zralém věku zamiloval, zakoupil pozemek v Čechách a se svou novou, mladou, českou dívkou se hodlá věnovat farmaření a chovu jednonohého holandského skotu (..známé one-noh steaky..). Nu což, vždyť na naší hroudě rodné, pohybuje se spousta krásných, kyprých holek…krav, ehm tedy, krev a mléko…jen pomilovat a Dennis tomuto kouzlu hravě podlehl. Vše je sice trochu zkaleno tím, že je mu asi 75 let, jeho objektu asi 20 a že zcela veřejně podvádí svoji hodnou, pracovitou, holandskou manjelku, ale což, i to se stane a dá pochopit.

Jak jsme však slyšeli, pochopit to nemíní Dennisovi chlapci, kteří se za krátkou dobu pobytu stali stálými stálicemi na české bluegrassové scéně (hlavně Ralph), a kterým zřejmě trochu vadí s kým se taťka tahá, zvláště když je jejich nová „maminka“ poměrně společensky profláklá, dceruška známé Vikky (přezdívané „pošahaná Vikkyna“). Inu což, chlapci se s tatínkovým vzplanutím budou muset zřejmě vyrovnat po svém, ve svém nitru, tak jako to udělala celá naše počestná redakce, která našemu postaršímu Romeovi drží palce a jen tak dál a houšť.

Aby havárií s prostorovými mikrofony nebylo dost, přidala se k jednomikrofonové komunitě taktéž skupina Monogram. Tito čačtí chlapíci podlehli svodům ďábla a když byli se školou na návštěvě Technického muzea, odcizili v expozici fonografie věkovitý mikrofon značky Neumann. A od té chvíle se datuje dlouhá řada fatálních nedorozumění. Prvním z nich bylo, že chlapci ukradli mikrofon v domnění, že se jedná o kuriózní vibrátor (záměna slov fonografie – pornografie).

Na tuto myšlenku je také přivedly tři tvarované nástavce na mikrofon, které obvykle mění charakter snímaného zvuku. Když se poté přišli pochlubit sběrateli erotického umění Jirkovi Maškovi (zvukaři Druhé Trávy a jejích nekonečných klonů), byli jeho závěrem skutečně zaskočeni – jedná se o elektronkový mikrofon. A tu se provalil další průšvih. Hoši, kteří považovali přístroj za vibrátor odstranili z vnitřku mikrofonu „podivnou skleněnou baňku“ (elektronku – poz. red.) a nahradili jí velkým monočlánkem v očekávání, že se konečně „rozjede“.

Posledním velkým kouskem bylo to, že se ještě pokusili s takto vymóděným mikrofonem (doufejme, že nepoužitým!) vystoupit na Banjo Jamboree. Nebudu se opakovat, jak to znělo – dumky bezdomovců v nádražní hale.

Co říci závěrem, pro pobavení muzikantů to bylo bezva a pro publikum vlastně taky.

Jak už to tak v životě bývá, žádné štěstí ani pohodička netrvá věčně, náhle se objeví mráček a věci jsou hnedle jinak. Přesvědčil se o tom loňského roku i banjista Svaťa Kotas. Ten již několik let vesele brázdil s Fragmentem americké pláně a dle všeho se mu vše dařilo, loňská šňůra však prý se stala peklem pro něho i ostatní členy kapely.

Dlouholetá Kotasova družka Jana Doláková se totiž rozhodla, že již nebude s tímto šedivým tvorem, který vypadá spíše jako svůj nevlastní dědeček křížený s Yettim, sdílet lože a že se poohlédne po někom, kdo alespoň trochu vypadá jako člověk, (tudíž se myje, občas ostříhá a vypere si prádlo…) no a povedlo se, napíchla si jakéhosi kytaristu – sekáče z Nashvillu (asi nezištná láska….), to však prý netušil zbytek kapely a tak se jen divil, jak se Kotas zvolna mění v střečkujícího sysla. Ke konci šňůry však prý všechno prasklo a zhrzený Kotas jal se vykřikovat, že odchází z kapely. Dokonce prý Janě doslova řekl: „ja bysom veděl ako možem zostať v kapele, keď se mnou budeš spať…“, což od něho byl skutečně geniální tah.

Celý svůj vyděračský plán pak zastřešil odchodem s kufrem na letiště, měsíc před koncem celého turné, a předstíranou ztrátou paměti, což ostatní plantážníky již úplně dorazilo a ti ho ve svěrací kazajce, jako Červenáčka ve Stínadlech, šoupli na déšť aby vychladl. Pak již prý jen mlčel, nečesal se a promluvil až na letišti kdy tajemně Janě oznamoval, že spadne letadlo až málem dostal od bývalých spoluhráčů po hubě. A to snad bylo vše. Ať to však bylo jak bylo, v celém důsledku akce dostal tento dělník banja kopačky a Fragment má dnes konečně banjistu který působí dojmem, že na rozdíl od Kotase o bluegrassu přece jen něco ví.

Zajímavá historka se nám donesla ze světa české country. Se známým mundharmonikářem a zpěvákem tzv. „buzna-songů“ Tomášem Linkou ve skupině učinkoval banjista Petr Saidl. Tento junák jednoho dne prohlásil, že měl onehdá v noci prapodivné zjevení. V nohách pelesti se mu prý zjevil duch zámeckého to pána Šternberka a sdělil mu, že jest jeho otcem, dědem ba probůh, švagrovou a on je tudíž jeho potomkem nebo snad, nedej Bože, levobočkem. Saidl po tomto snu zcela zhovadil a rozhodl se změnit si příjmení ze Saidla na Šternberka, což mu prý konečně dopomůže k získání životního úspěchu.

Naše redakce se okamžitě rozjela do krajů a luk českých a jala se vyšetřovati tuto pozoruhodnou událost. Po rozmluvě se zúčastněnými, s kronikáři, vědci i kunzhistoriky, jsme však odhalili skandální odhalení (všímáte si štěpných frází: „odhalili odhalení“?… nu což, nepíšu poprvé…)! Jak to tedy všechno doopravdy bylo?

Kapela vyrazila na turné a všichni členové kapely přitom dosti konzumovali. Pocit osamělosti narůstal, dostavila se touha po domově a potřeba něhy sílila. Petr se v noci probudil a v nohou postele, za svitu ne zcela luny úplné, matně spatřil postavu podivně shrbenou a v podbřišku cítil pro něho pocit zcela nový a neznámý … nevíme zcela přesně, kdo z kapely Petra zneužil, ale osamělý mladý jinoch, tak nepevný ve svých názorech i cílech, dal se zjevně lehce ošáliti bludným výmyslem přistiženého spoluhráče. Tajemná a prapodivuhodná historka nebohého chlapce natolik zviklala, že hnedle druhý den pelášil na matriku.

Nabízí se však i zcela jednodušší vysvětlení. A to, že Petr Saidl již neunesl opilecké řádění svého jmenovce Honzy a nechtěl být s tímto bluegrassovým raubířem již nadále spojován. Na tomto místě si dovolujeme zobrazit nejpravděpodobnější z kolekce superprojekcí zpracovaných akademikem Josefem Píšťalou z historického ústavu AV ČR a její výsledný morphing. Jako shrbená historická postava byl tak vytipován Dekalb Sternberg.

A máme tady další kauzičku týkající se, koho jiného než pana Kotase Svatopluka. Náš plátek nechával tuto figurku hodně dlouho na pokoji a tak se stalo, že se mu toho nashromáždilo více než by mu bylo milé. My se tedy s Vámi o jeho historky rádi podělíme. Pro mladší čtenáře, kteří ho znají pouze coby progresivního banjistu, zde mám zběžnou rekapitulaci.

Svaťa Kotas původem z Brna hrával se skupinou Poutníci ještě před L. Malinou. Neunesl však tíhu Křesťanovy osobnosti a hledal si cestičku, kterak se prosadit a ještě u toho být velitelem, což mu viditelně u Poutníků moc nešlo. Brněnská scéna však již postrádala hudebníky, kteří by s touto osobou chtěli mít cokoliv společného a těm několika málo kteří by hrát schopni byli, dlužil Svaťa nemalé finanční částky a tak zdrcen odstěhoval svoji tělesnou schránku do Bratislavy, kde ho toliko neznali a založil nový band se jménem Fragment. A historie se opakovala.

Poté co se ve Fragmentu vystřídalo asi 15 muzikantů a Velitel se u každého zadlužil tak, že se bál vyjít na ulici přišla nabídka od skupiny Poutníci, ze které odešlo důležité jádro do Druhé Trávy. Teď měl Kotas možnost to Křesťanovy nandat a tak se zase odstěhoval. A tak to šlo pořád dokola – po odchodu poutníků zase do Fragmentu, až pak musel ze Slovenska emigrovat úplně a v nějaké chatě u Brna se živil kořínky a trénoval ptačí zpěv, dokud nepotkal zachránce, v podobě jakéhosi bohatého podnikatele – bývalého kytaristy skupiny Uhlák.

O tom ale až příště. Nás teď zajímá kauza Kotas – Plocek. Jiří Plocek, mandolinista se totiž rozhodl, že finančně zastíní Kotasův projekt Neskoro v noci. Zaplatil studio, muzikanty i vydání alba, dokonce se muzikantsky sám podílel. Peníze z prodeje CD však měli jíti do jeho kapsy. Co myslíte, kdepak asi skončily ? V kapse určitě, ale ne v Plockově! Svatopluk Kotas vesele rozprodal všechny CD a Plockovi nedal ani floka. Cha, chá, tak to byla povedená fiškuntálie!!!

Tamtamy vyzvonily, že manželství holandského bluegrassového barda Dennise Schuta je v troskách. Důvodem je stále neokázalejší ukazování se výše zmíněného hludebníka (hlučného hudebníka – pozn.red.) s dcerou známé bluegrassové příchylnice zvané Vikina. Její dcerka (stále ještě nezletilá) se mamince opravdu povedla a postupně vyzkoušela celou Schutovic rodinu (snad kromě maminky). Jelikož její návnady postupně nezabraly u všech tří hochů, zakončila svou pouť za vyvoleným cizincem u otce Schuta Pennise (pardon Dennise), který je teprve čtyřikráte starší než ona a tudíž jim to hezky klape. Jelikož dcerka po mamince zdědila nejen náturu, ale i inteligenci, domlouvají se mezi sebou výlučně orálně (doslova a do písmene).

Toliko k faktům. Nyní se naskýtá hypotéza: jelikož Vikina sama se velice často stává terčem útoků bluegrassového nenasyty Ivo Drb´O Hlava, který využije každého festivalu ke svým chlípným choutkám, tak v případě rozpadu manželství Dennissona i Ivoše a jejich následných sňatků se svými novými o´zjevy se dočkáme situace, že Ivo Drb O´Hlav se stane nevlastním otcem Dennise O´Schuta notabene dědečkem Ralpha! Není to pěkné?

Každý kdo zná skupinu Sunny Side (Greenhorns Revival), tento měsíc prožil zajisté hluboké zklamání. Alespoň já jsem plakal a hořekoval, nejméně týden po jejich koncertě. Stala se totiž věc strašlivá – z kapely odešel lídr a vedoucí, Zbyněk Podskalský! Tento několika strunný banjista již zjevně usoudil, že se muzika jeho kapely zřejmě ubírá jiným, modernějším směrem a tak se rozhodl, že půjde do hudební penze. Dle jeho slov mu postačí pohrát si někde v hospůdce a tak (doufám že zveřejní ve které, abych se ji vyhnul).

Jen aby chlapci po čase nezjistili, že si založil nový Sunny Side jinde a s někým jiným, jako se to stalo Fragmentu. Tam prý také ex banjista Kotas vykřikoval že odchází, slavnostně předával kapelu do rukou Dolákové, radil jak má udržovat vztahy v kapele, (…smrkk,..promiňte, naprosto mne to citově rozhodilo, bůů, škyt….) před svědky hořekoval, že už ho to nebaví a že se bude věnovat práci ve studiu. To vše si nechal i přeložit do angličtiny a oslňoval tím prý na IBMA a hele, založil si v Brně nový Fragment s bývalým banjistou Drive, Liborem Babákem nyní na basu hrajícím a ještě prý přemluvil svého živitele, aby patentoval název kapely. Toť vskutku povedená taškařice. Kdepak férovost, ta je nejdůležitější, ale kdo by ji hledal u tohoto tvora, že?

Nicméně do Sunny Side nastoupil po Podskalském jakýsi Vošta, což nás zarazilo, neboť je znám svým progresivním přístupem k muzice a záporným názorem na tradiční bluegrass celkově. Co byste ale chtěli po člověku, který hrál s takovým nesvéprávným mastodontem, jako je Braxatoris (Bafalo…). Teď se však na pódiu rozplýval, jaká je to čest, vrátit se znovu ke kořenům, asi myslel Handlíka a ostatní dřeva a že děkuje (… promiňte, zase mne to vzalo, bůů, ta moje povaha, smrk, škyt, íííích…) Zbyňkovi, že mu dal příležitost. Byl to vskutku móc dojemný večírek.

Jak všichni dobře víte, český Bill Monroe, alias mandolinový dědeček, vulgo Petr Kůs, střídá muzikanty ve svém bandu jako příslovečné ponožky tak, že tato osada není nepodobná nechvalně známé Brigádě Soudruha (Vlezdoprdela) Žižky. Vždycky se však najde nějaký další pomatenec, který si rád zahraje s žijící legendou českého bluegrassu. Nedávno si „Černého Petra“ (ještěže ne Martina) vytáhl Nizozemšťan Ralph Schutt. Trefil se tak nešťastně, že na něj vyšlo nahrávání alba „Přístav Montreal“. Když asi půlroce nato z kapely odcházel, bylo mu oznámeno, že dluží kapele 35.000 Kč za natočení a výrobu alba. Už vidím Kůse, jak potom vyplácí nesvéprávnému Ralphovi alikvótní podíl z tržeb! Co z toho plyne? Raději bych se, být vámi, vyhnul studiové spolupráci s Petrem Kůsem. Místo zisku se z toho může vyklubat zatraceně mastný účet.

Móc pěkná hláška nám přišla od Vás – pozorných, milých a vnímavých čtenářů. Letos v létě naší vzkvétající bluegrassovou republiku navštívil populární americký kytarista a zpěvák, Chris Jones. Byl sám a tak si sestavil kapelu, jak to poslední dobou (bohužel až moc často…) bývá zvykem, přímo zde z bluegrassových (cha…) celebrit, tedy přímo partičku, ve které mimo jiné působil i nadějný to houslista Pepuš Malina. Celé turné bylo poměrně povedené a muzika příjemná, dokonce i Svatava Štěpánková hrála a zpívala tak, že nerušila. Jelikož však bylo třeba nějak se po Evropě dopravovati, zapůjčil si Pepa Malina auto od svého bratra Luboše Maliny (Druhá tráva, Malina band..) a to byl kámen úrazu. Tento nelenil, a z bratrské lásky, nezměrné rodinné úcty, tradice i neomezené vstřícnosti auto zapůjčil…aha….za 20.000,- Kč na týden…………!!! Povedený bráška…. Tfujtabl!!!

Kdo z Vás Ještě neslyšel 2 postarší CD od sdružení MHS, s názvem Žít je dar a Vyznání, honem pospíchejte, půjčte si je od domovníka a vražte do přehrávače. Zatněte zuby, sevřete pěsti a připravte se na nejhorší. Známý plzeňský překupník s moukou, prodavač tatranek, hudebník a hejkal, Petr Kratochvíl (proslaven též hudebním klipem: Železo stárne, železo stárne, ono taky železo stárne…) se z dlouhé chvíle rozhodl točit alba, s country tématikou. Zřejmě měl k tomuto počinu dostatek finančních zdrojů, neboť se můžete na této nahrávce setkat se jmény, jako Leicht, Jahoda, Totter, Holoubek, Marek, Röhrich, Fík, Vopava, Slabá (cheche..), Formánek, Szabados, Ptáček i mrňavej Fridrich a další. (Na první Kráťový desce, kterou jsme neslyšeli a neznáme její název, zpívá prý i bývalá zpěvačka Vabanku – David Rajdl a v pozadí celé nahrávky stepuje rozkročmo obounož Milan Menda! )

Výkony muzikantů nejsou špatné, ze všeho nejvíce Vás však oslní zpěv a hlavně texty. Např: „Zkouším pořád zpívat fistulí, úhoře si pletu s mihulí…“ nebo “ Dávno vím, že nejsem žádnej dřípák a nejsem zvyklej cílů svých se zříkat…“. Korunu tomu ovšem dali chalani u míchaček, neboť celé album zní, jakoby bylo točeno na osadě u krbu, na nástroje z Cremona Duby u Chebu. CD točila, řekněme, ehm, „elita“ našeho Bluegrassu (Sorry Předsedo,Tys tam nehrál!) a při pohledu na všechna ta slavná jména by si tedy jeden pomyslel: „To bude asi dobrý!!“ Opak je pravdou! Je to pouze zábavný!!

Některé známější české kapely, zřejmě ve své bohorovnosti, neví, co je soudnost a skromnost. To je případ mnoha našich „profesionálů“, ale i kapel, které se tímto neživí a hrají si, jak říkají, pro své potěšení. Takovým vejlupkům potom nestačí, že je lidé uznávají a chodí na jejich koncerty, pořád jim je to málo a tak se snaží neustále utvrzovat ve své „genialitě“. Pro názornou ukázku stačí otevřít internetovou stránku skupiny Vabank Unit.

Mám poměrně ráda tyto chasníky i jejich muziku, i když některé skladby si od nich odpustím a radši si je dopřeji v originále, ze kterého se to chlapci snažili okopírovat precizně do tónu a marně (…viz. Manzanita, Shady Growe… aj.), ale když si vyhledám a otevru na webu jejich stránky, tak se upřímně vyděsím. Očekávám totiž, že se dozvím něco ze soukromí kapely a případně se informuji o příštím koncertě, či plánech do budoucna.

Místo toho však na mě vybafne snůška samochvály a neskromnosti takového charakteru, že se mi kolena roztřesou, stud mne poleje a krůpěje potu po čele skanou. Namátkou cituji:…kapela si právem vydobyla místo v absolutní špičce skupin tohoto hudebního stylu… (vážně právem?) …skupina klade důraz na moderní sound… (hmmm)…na excelentních (!!!) instrumentálních výkonech i pestré (považte!) vokální invenci všech čtyř členů… (mňo jó) …můžete slyšet brilantně zahrané instrumentálky (fuíííí) i gospely zpívané čtyřhlasým (nééééé) vokálem bez doprovodu nástrojů (hody, hody, doprovody…).

Myslím že jako ukázka to stačí, chlapci zřejmě nepochopili, o čem tak asi mají stránky být. Možná by nebylo zcela scestné nechat se inspirovat nějakou lepší, americkou a především skromnější kapelou.